Piercing vs. Tetování
Styl nebo tvář dneška? Mnoho mladých si nechá píchnout piercing nebo vytetovat nějaký motiv, aby byli „in“. Navíc je další grupa mladých lidí, pro které začne být piercing koníčkem (třeba i závislostí) a pak zkoumají další nová místa, která lze propíchnout a „vylepšit“. Inspirují se vedle toho také rozmanitým výběrem materiálů a spoustou barevných kombinací.
Tetování obvykle bývá mnohem zásadnější rozhodnutí ve srovnání s tím si nechat napíchnout piercing, jenž bez problémů vyndáme a následně necháme zarůst, popř. sundáme jen příležitostně. Tetování je samozřejmě náročně odstranitelné (zpravidla laserovým přístrojem), nepříjemné, zůstanou jizvy a neplatí to žádná pojišťovna. Když už se někdo zviklá pro to se nechat tetovat, měl by si určitě rozmyslet který motiv a především rozmyslet to pravé umístění, které je možno v případě potřeby skrýt. Odlišně budí dojem tetování v létě u vody a jinak při pracovním pohovoru.
Nejrizikovější skupinou v tomto jsou X-náctiletí. Typická ukázka za všechny: Chlapec se rozhodl vytetovat portrét své současné přítelkyně, do které byl zamilován. Potom, co se rozešli, si nechal „slečnu“ odebrat a namísto toho nosí jizvu coby nehezkou vzpomínku na zbytek života.
Je na každém, jak se chce a především „může“ ozdobit. Zásadní potíží v tomto směru bývá zejména pracovní zařazení. Dělník nebo třeba nějaký podobný pracovník asi může být propíchán a „pomalován“ jak chce. Naproti tomu u právníka, hostesky a dalších reprezentativních profesí zaměstnavatel nejspíš nerad uvidí čínské symboly na předloktí či rudou růžičku na hrudi.
Lidé, co nosí piercing (ať už třeba piercing do pupíku či jiný) bývají zpravidla také tetováni, mohli bychom je většinou rozdělit na tři skupiny:
- Ti, kteří nechtějí být tetováni, neuznávají ho a hlásají, že jsou hrdí na to, že žádné nemají
- Ti, co mají 1 či dvě a jsou na ně pyšní
- Extrémní případy - ti, co mají tři tetování a více a věčně jim nestačí, implantáty